O mé a jiné zvířeně

Jako malá jsem milovala knihy Geralda Durrella. Třeba tu O mé rodině a jiné zvířeně. Tak jsem si dovolila vypůjčit si kus jeho názvu - O mé a jiné zvířeně. Teprve pak jsem začala přemýšlet nad tím, která zvířena byla skutečně má. 

 V dětství v panelákovém bytě mé chovatelské pokusy skončily u rybiček, pakobylek a osmáků. Na Žítkové jsme žili obklopeni zvířenou divokou, polodivokou i polodomácí. Která zvířena ale byla skutečně má?

Byly to slepice, které postupně v krabicích přivážel na motocyklu pan Bláha, aby je daroval našim dětem, a které si zase postupně poodnášeli lišky a jestřábi? Nebo včely, které se v květnu vydaly s novou královnou hledat lepší úl, a opuštěný zbytek včelstva pak nepřečkal zimu? Divoké ovce, které jsme půl roku hledali po okolních kopcích? Půjčená oslice, která strávila pár měsíců v nejzazším koutě ohrady a porodila tam v klidu malé oslátko bez zvědavých lidských pohledů? Bylo moje vietnamské prasátko Sherman, které se samo vydávalo na výlety do širokého okolí vydávajíc se za divočáka?

Sebevědomí a svobodné myšlení i chování zvířat na našem statku mohli jsme jim tiše závidět. Kdepak Orwellova Farma Zvířat nebo Zvířátka a Loupežníci z Hrubínova Špalíčku. Náš statek byl bezesporu Animal Friendly.

Velmi svojské byly i kozy (ty asi ani jiné být neumí). Nikdy sice neutekly daleko, zato klidně spořádaly záhon zeleniny a půl starého křesla k tomu. Kocouři – Čičin a Olemeta – si ochočily nás. Olemetovi ani nic jiného nezbývala, jeho máma ho odložila u nás na půdě a šla si po svých. Tak ho naše dcerka adoptovala.

Nejochotnější ke spolužití byli koně. Bůhví, kdy a proč uzavřeli kůň a člověk dohodu o spolupráci, ale jistě to bylo už dávno. Bez nich bychom nenavozili materiál na stavbu, nepoorali pole ani neprohrnuli zasněženou polní cestu spojující nás s civilizací.

Ale nejvíc moje byla Sněžka. Černá ztřeštěná fenka, která, když jsem ji někdy zapomněla přivázanou u kandelábru před obchodem na náměstí, skákala metr a půl vysoko a štěkala tak zuřivě, až se všichni otáčeli. Moc dobře totiž věděla, že je má.