Prastaré síly Země

Příběh Vendy, Adama, Královny lesa a dalších bytostí

Kniha vyšla o zimním slunovratu 2024.

Všechno je propojeno. Skrz prostor i čas. Tohle učení se dostává k Vendy od Královny lesa a dalších lesních bytostí. Nikdo z nich netuší, jak brzy jej bude potřebovat. Kniha Prastaré síly Země je volným pokračováním knihy Královna lesa. I tentokrát Vendy přijíždí k babičce do Bílých hor a setkává se s lidskými i přírodními bytostmi. Jen už není malá holka, ale dospívající puberťačka. Prostředí i děj příběhu jsou inspirované mým 13letým pobytem na samotě v Bílých Karpatech, mými prožitky i legendami tohoto kraje. Prolíná se tu učení moudrosti přírody, dobrodružství, léčení i humor.

V PRODEJI je či bude v kavárně Nová Lucerna v Bojkovicích, v knihkupectví Bureš ve Valašských Kloboukách, v infocentru ve Valašských Kloboukách a na Žítkové NEBO VÁM JI RÁDA ZAŠLU - cena u mě je 250 Kč + poštovné. Ukázka z knihy níže:

Ukázka z knihy:

Ocitáme se v opuštěné místnosti. Jako by se tu zastavil čas. Z pootevřené skříně vykukuje oblečení na věšácích. Na mírně sesutých kachlových kamnech leží hrnce a plecháček. Uprostřed místnosti stojí zaprášený stůl s knihami, svícnem a několika drobnostmi pokrytými prachem. Všechno působí opuštěně, ale zároveň jako by to čekalo, že se každou chvíli někdo vrátí domů. Ale nikdo se nevrací. Už desítky let. Brrr, otřesu se. Je to divný pocit. Prolézáme pod dveřmi visícími na jednom pantu do další místnosti. Na malých postelích se kupí vysoká hromada peřin. Na povrchu jsou plné prachu s hromádkami suchého listí a popadaných nečistot z půdy. Odhrnu prach dlaní. Vysvitne vínově červená barva tkaného přehozu. Naskočí mi husí kůže.

"Je to tu zvláštní, Ady," šeptám tiše, jako by nás někdo mohl poslouchat, "jak kdyby odešli teprve nedávno."

"Hmm, to jo." Adam se rozhlíží po místnosti. "Taky jsem si dřív připadal hloupě, jako že lezu někomu domů. Ale nechci tu nic ukrást. Jen mě to zajímá, kdo tady žil a jak. A taky…"

"Já vím, podívej…" S vrznutím pootevřu dřevěnou skříň. Je plná oblečení na ramínkách. Z šatů se zapráší. Do nosu mě udeří pach naftalínu a zatuchlých hader. Rukou probírám visící šatstvo. Nejdřív opatrně, ale pak zvítězí moje zvědavost. Dámský kabátek, mužský dlouhý kabát, kalhoty, pletený vlňák.

"Takové městské oblečení…"

"Taky někdy jezdili do města a chtěli vypadat jako ostatní," vysvětluje Ady. Tyhle pocity zná taky. "Po válce přišla městská móda i sem a kroje se přestávaly nosit."

Odhrnu další těžký kabát. Pod ním na dně skříně leží krabice od bot.

"Jaké asi nosili boty?" vytáhnu krabici i s oblakem prachu ze skříně. Je převázaná bavlněnou stužkou. Mašlička snadno povolí. Sundávám papírové víko.

"Ady, dívej!"

V krabici nejsou boty. Je plná žlutavých dopisních obálek. Nahoře na dopisech leží dvě drobné krabičky.

"Vendy! No teda, tys našla poklad! Pojď, vezmi to ven, tady není pořádně vidět."